Abych začal trochu jinak...

Pár chvil se pohybuji kolmo, kolo mám jako dopravní prostředek. Poslední rok jsem donucen okolnostmi občas popojet aj skrz centrum Prahy.

Ve směs se dá říct pár zkušeností. Pokud je cyklista v rušném provozu dostatečně označen a jezdí s rozumem a citem, nasvícen, řidiči (od aut až po tramvaje) a chodci v centru měst, kde se těžko dá dostavět cyklostezka bo cyklopruh budou mět dostatek ohleduplnosti a přestanou si hrát na formule 1, tak to bude celkem fajn.

Ale když vyjedu na periferie Prahy, nestačím se divit, kolik tzv. cyklostezek roste. Bohužel jen asfaltové, pro maminky s kolečkovými bruslemi a kočárkami (nejlépe se sluchátky v uších), pro jejich neposedná a zlobivá dítka, které nikdo nehlídá, pro běžce se sluchátky v uších atd...

Pro cyklistiku bohatě postačí štěrková nebo mlatová cesta (pokud nechce být cyklouš zablácen). Pro ty z nás cykloušů, co jezdíme, abychom si zabikovali trochu bláta neuškodí.

Taková mlatová nebo štěrková cesta nepotřebuje tolikero vydání z kapes veřejných poplatníků. Svezení pro cyklistu na takovéto cyklostezce je celkem pohodlné, aj bezpečné. A na takovouto cyklostezku již zmínění otravové a škodiči moc nepůjdou. O to spíš, když bude cesta řešena do kopce z kopce, členitějším terénem, větší úspěch cyklisty je pak zaručen.

Cyklostezkou se v žádném případě nedá nazývat cesta v Modřanech okolo Vltavy, golfu..., v Troji je něco podobného... Dalo by se jmenovat dost míst, kterým se cyklista raději vyhne, než si způsobit zbytečné potíže.

Takže, spousty najetých kilometrů bez nehod a s větrem v zádech, a hlavně vertikálně...

Zdar Jarda Klíma.